Večer tříkrálový 6. ledna 2017 - třináct svatých nocí ještě běží

Tento rok to bude prostě jinak! Předpovědi ledacos sdělují. Dobře ale víme, že je to hlavně na nás. Něco nového začíná, proč tedy nevyužít příležitost

Tu máme sice pořád, přeci jen ale při určitých konstelacích . . . (každý si vybere, zda tomu věří, pro tentokrát třeba čistě náhodou). Můžeme vyrazit! Dokonce správným směrem :o). Příležitost je lepší než kdy jindy. Naplnit TO, proč jsme tady.

Končí Vánoce

Všechno jsou symboly. Vánoce odrážejí kosmické rytmy. Souvisí s ročním koloběhem času. Ve skutečnosti trvají 12 dnů a 13 nocí. Od 24. prosince do 6. ledna. Slavily se do čtvrtého století 6. ledna. V den svátku narození Krista (ducha vesmíru) na Zemi - při křtu Ježíše (člověka) Janem Křtitelem v řece Jordánu. To je na Tři krále. A na sestoupení Krista, třeba. To je to světlo :o)! Všechny kultury slaví zimní slunovrat, příchod zářícího boha.

Naši předkové věřili, že tyto noci jsou rozhodující pro celý rok. Nejdůležitější jsou prý ty z 24. na 25., z 31. na 1. a noc na 6. ledna. Na pomoc přišlo i významné novoluní v noci 28.-29. prosince a možnost naslouchat svým snům. Co si přejeme o silvestrovské noci, má sílu se uskutečnit. Růst stromů a všech rostlin začíná tuto noc. Věděli jste to? Můžete zasít semena. Čehokoliv. Do misky, do země, do svého... kamkoliv. 

Přípravy vrcholí

Jak připravit nové zrození sebe sama? Příroda nás inspiruje. Potemní, uzavírá se do sebe. Potřebu obracet se do svého nitra probouzí i v nás. Děláme to často nevědomě. I tak cítíme hlubší vztah s sobě samému. A chceme se sbližovat. Má to logiku. Setkáváme se a lépe si rozumíme. I s těmi, kteří tu s námi byli dřív. A dnešní noc ze 6.-7. ledna se může stát vyvrcholením toho vnitřní ho procesu.

V darech přírody, symbolech všeho pozemského, je výzva pro budoucnost, kterou přehlížíme. Když porozumíme, přijmeme konečně i fakt své duchovní podstaty. Staneme se hybnou silou vlastního života (radosti i odpovědnosti). Spojením se Zemí a její jedinečností podpoříme jednoduchost a šťastný život.

Doba setí

Nemá smysl čekat, že změna přijde sama. Udělejme něco jinak, než předešlé roky. Zasadíme semínko. To, po čem toužíme, je teď reálné. „Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo, nad těmi, kteří sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo.“ říká Starý zákon. Využijme intuici, i když to nevypadá logicky.

Začněme tím, že opustíme vše, co už nic nepřináší. Klidně se u toho můžeme bát (pánbůh se zasměje), ale udělejme to. Zamést před prahem, vyčistit stůl i hlavu, vyvětrat a nezapomenout spláchnout! Nahraďme to smysluplnými věcmi. Zásadní jsou dvě, jako ostatně většinou: být sám sebou a být otevřený vztahům a spolupráci.

Nebudeme hrabat v zemi, abychom viděli, jak to klíčí

Není ani třeba hledat sílu k životu na nebesích. Žijeme na Zemi. Tady ztělesňujeme (doslova) sluneční záření (Krista v sobě, je-li libo). Jak jsme připraveni? Po uplynulém dni si dáme sprchu a večer v posteli se nám honí hlavou, co se přes den stalo. Pak usneme. Když je všude čisto, jak se říká, pro to nové bude místo.

Ráno se probudíme. Můžeme za sebou nechat všechno, co jsme se minulý rok naučili, co jsme prožili a snad i pochopili. Mám se fajn a letos to bude ještě lepší :o).

(Děkuji sestřence za inspiraci.)